|
|
Intestátní posloupnost v komparativním pohledu
Vaňasová, Markéta ; Macková, Alena (vedoucí práce) ; Thöndel, Alexandr (oponent)
Mgr. Markéta Vaňasová Téma rigorózní práce: Intestátní posloupnost v komparativním pohledu ABSTRAKT Hlavním cílem této rigorózní práce na téma "Intestátní posloupnost v komparativním pohledu" je zejména komparace současné české právní úpravy dědického práva s několika zahraničními úpravami dědického práva - a to konkrétně s právní úpravou španělskou, katalánskou a mexickou. Tato práce se nezaměřuje pouze na úpravu dědického práva v hmotněprávním smyslu, ale také z hlediska úpravy procesněprávní, včetně dědění s mezinárodním prvkem. Mou ambicí při psaní této práce bylo, za pomoci platné právní úpravy, odborné, a to i zahraniční literatury a judikatury, vytvořit systematický přehled týkající se intestátní dědické posloupnosti v ČR, včetně poukázání na praktické problémy platné právní úpravy a srovnání české úpravy dědického práva s právní úpravou výše uvedených zemí.
|
|
|
Závěť
Hamerská, Vladimíra ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Pohl, Tomáš (oponent)
Tato rigorózní práce pojednává o problematice závěti. Zabývá se jak jejím historickým vývojem (a to již od dob římského práva), tak současnou právní úpravou a v neposlední řadě i právní úpravou budoucí, která se bude od té stávající do značné míry lišit. Práce dále rozděluje závěť dle jejích forem, popisuje možnosti změn závěti či jejího zrušení a podrobně rozebírá institut vyděd ění. Závěr práce je věnován přehledu vybraných zahraničních právních úprav závěti.
|
|
|
Dědictví se zvláštním zřetelem k dědickým titulům
Tesařová, Lenka
1 Abstrakt Ve své práci jsem se nejdříve věnovala vysvětlení a definování pojmu a funkce dědictví, přičemž za zmínku stojí chápání dědictví podle obecného zákoníku občanského z roku 1811. Dědické právo totiž podle něj bylo chápáno jako výlučné právo ujmout se držby celé pozůstalosti nebo jejího dílu určeného v poměru k celku. Dědické právo bylo věcným právem, které působilo proti každému, kdo by si chtěl pozůstalost osobovat (rušit dědice v uplatnění, nebo při výkonu příslušného práva). V uvedené části práce jde o jakýsi obecný výklad a současně o úvod do dědického práva podle platné právní úpravy. Tato část práce současně obsahuje i stručnou charakteristiku zásad, o které se dědické právo opírá. Tyto zásady formuloval již Emanuel Tilsch. Dědickým právem obecně lze nazývat souhrn všech právních norem upravujících přechod práv a povinností zemřelého na jeho právní nástupce (dědické právo v objektivním smyslu). Obecně se dědické právo (dědictví) spojuje se smrtí fyzické osoby (ať je prokázaná úmrtním listem, nebo prohlášením fyzické osoby soudem za mrtvou apod.). Z právního hlediska je smrt fyzické osoby důležitou právní skutečností, jež je nezávislá na lidské vůli a se kterou právo spojuje vznik, změnu a zánik právních vztahů týkajících se zemřelé osoby. Se smrtí fyzické osoby je spojen také zánik její...
|
|
|
Ochrana nepominutelného dědice a jeho vydědění
Vladyková, Ivana ; Thöndel, Alexandr (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
Ochrana nepominutelného dědice byla vždy vnímána jakožto střet zůstavitelovy vůle a principu familiarizace. Předmětem mé diplomové práce je popsání hmotněprávní úpravy nepominutelných dědiců a institutů s touto problematikou souvisejících, tedy jejich ochrana a vydědění, nejen z pohledu současné právní úpravy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ale i z pohledu jejich historického vývoje. Diplomová práce systematicky členěna do čtyř kapitol, které jsou dále rozděleny na podkapitoly. První z nich má obeznámit čtenáře s problematikou dědického práva prostřednictvím vymezení jeho základních pojmů, vylíčení historického vývoje od dob práva římského přes Všeobecný zákoník občanský známý pod zkratkou ABGB až po novodobé právní předpisy z roku 1950 a 1964 a zohlednit jejich vliv na současnou právní úpravu. Na konci kapitoly popisuji základní zásady, jež dědické právo provází. Druhá kapitola se zabývá vymezením pojmu nepominutelný dědic, určením velikosti povinného dílu na základě potomkova věku, jeho výpočtu s možností případného započtení a princip pro jeho vyplacení. Dále je zde pojednáno o způsobech ochrany práv nepominutelného dědice. Třetí kapitola je věnována samotnému vydědění. Vymezuji zde pojem vydědění a okruh taxativně určených důvodů, pro které lze nepominutelného dědice zbavit či...
|
|
|
Ochrana nepominutelného dědice a jeho vydědění
Vacenovská, Klára ; Thöndel, Alexandr (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
Shrnutí Nepominutelným dědicem je blízký příbuzný zůstavitele, kterému zákon dává výsadní postavení a z tohoto důvodu mu zaručuje právo získat z pozůstalosti alespoň zákonem určený díl, a to i v případě, že zůstavitel o svém majetku pořídí jinak. Toto právo může zůstavitel nepominutelnému dědici odepřít vyděděním ze zákonem stanovených důvodů. Cílem této práce je komplexně popsat problematiku nepominutelných dědiců, jejich ochrany a vydědění. Ve své práci poukazuji na změny, které přinesla současná právní úprava, ale věnuji se i rysům, které zůstaly zachovány a umožňují proto další použití starší judikatury. Práce je tematicky rozdělena do pěti kapitol. V první kapitole jsem stručně vymezila obsah pojmů nepominutelný dědic a vydědění. Institut nepominutelného dědice a vydědění je v kontinentální evropské právní kultuře tradiční, proto se ve druhé kapitole zabývám jeho historickým vývojem. Popisuji práva blízkých příbuzných zůstavitele ve starověkém Římě, středověku i v občanských zákonících z minulého století, pozornost věnuji ale zvláště úpravě ABGB. Současnou českou právní úpravu těchto institutů jsem pro přehlednost rozdělila do třetí a čtvrté kapitoly. Ve třetí kapitole se věnuji úpravě okruhu nepominutelných dědiců, povinnému dílu, výpočtu povinného dílu, započtení a ochraně práv nepominutelného...
|
|
|
Ochrana nepominutelného dědice a jeho vydědění
Koritarová, Jitka ; Thöndel, Alexandr (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
Resumé Cílem této diplomové práce je popsat současnou právní úpravu ochrany nepominutelného dědice a vydědění, a upozornit na hlavní změny v této úpravě. Ochrana nepominutelného dědice je projevem mezigenerační solidarity v dědickém právu a protějškem jedné ze základních zásad dědického práva, kterou je autonomie vůle zůstavitele. Institut ochrany nepominutelného dědice určitým osobám zůstaviteli blízkým zjednává právo na povinný díl z pozůstalosti pro případ, že by zůstavitel na tyto osoby v rámci svého pořízení pro případ smrti nepamatoval, anebo je úmyslně opominul. Vydědění představuje jediný způsob jak prolomit ochranu, která se nepominutelným dědicům přiznává. Zůstavitel může vyděděním nepominutelného dědice jeho práva na povinný díl zbavit nebo ho v tomto právu zkrátit, ovšem pouze ze zákonem stanovených důvodů pro vydědění. Tato diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola pojednává obecně o pojmu ochrana nepominutelného dědice a pojmu vydědění, a krátce také o institutu dědické nezpůsobilosti, který je mimo jiné jedním z důvodu vydědění. Kapitola druhá je rozdělena do pěti podkapitol a pojednává o historickém vývoji právní úpravy ochrany nepominutelného dědice a vydědění. V jednotlivých podkapitolách je charakterizována úprava v římském právu, v obecném zákoníku občanském a v...
|
|
|
Právní postavení nepominutelného dědice
Stiborová, Barbora ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Elischer, David (oponent)
Resumé Předmětem této diplomové práce je speciální kategorie dědiců, tzv. dědiců nepominutelných. Téma přibližuje jejich hmotněprávní postavení a zákonem garantovanou zvýšenou ochranu, jež spočívá především v právu podílet se na pozůstalosti v rozsahu, který určí zákon. Zůstavitelova vůle je zde limitována právem nepominutelného dědice na povinný díl. Na rozdíl od většiny evropských úprav se v České republice do okruhu nepominutelných dědiců řadí pouze potomci zůstavitele, přičemž se rozlišuje mezi nezletilými, jimž náleží minimálně tři čtvrtiny a zletilými, jimž se musí dostat alespoň tolik, kolik činí jedna čtvrtina zákonného dědického podílu. Práce je systematicky členěna do sedmi kapitol. Po obecném historickém exkursu a kapitole druhé, která definuje obecné pojmy dědického práva, následuje charakteristika několika institutů, jež jsou vzájemně provázány a s osobou nepominutelného dědice úzce souvisí. Čtvrtá kapitola pojednává o právu na povinný díl, kde se Mimo jiné zaměřuji na jeho výpočet, započtení a výplatu. Ve dvou následujících kapitolách za pomoci soudní judikatury podrobně rozebírám vydědění a dědickou nezpůsobilost. Poslední kapitola obsahuje dva instituty, jež se pod vlivem NOZ opětovně navrací do úpravy dědického práva. Jde o právo některých osob na zaopatření, které můžeme chápat jako určitý...
|
|
|
Intestátní posloupnost v komparativním pohledu
Vaňasová, Markéta ; Macková, Alena (vedoucí práce) ; Thöndel, Alexandr (oponent)
Mgr. Markéta Vaňasová Téma rigorózní práce: Intestátní posloupnost v komparativním pohledu ABSTRAKT Hlavním cílem této rigorózní práce na téma "Intestátní posloupnost v komparativním pohledu" je zejména komparace současné české právní úpravy dědického práva s několika zahraničními úpravami dědického práva - a to konkrétně s právní úpravou španělskou, katalánskou a mexickou. Tato práce se nezaměřuje pouze na úpravu dědického práva v hmotněprávním smyslu, ale také z hlediska úpravy procesněprávní, včetně dědění s mezinárodním prvkem. Mou ambicí při psaní této práce bylo, za pomoci platné právní úpravy, odborné, a to i zahraniční literatury a judikatury, vytvořit systematický přehled týkající se intestátní dědické posloupnosti v ČR, včetně poukázání na praktické problémy platné právní úpravy a srovnání české úpravy dědického práva s právní úpravou výše uvedených zemí.
|
|
|
Neopomenutelný dědic a jeho vydědění
Kozlová, Ivana ; Thöndel, Alexandr (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
1 RESUMÉ Předmětem mé diplomové práce jsou právní instituty neopomenutelný dědic a vydědění. Hlavním cílem je popsat stávající i novou právní úpravu a tyto dvě úpravy srovnat. Každému neopominutelnému dědici se musí dostat povinný díl ze zůstavitelova majetku. Jedinou možností pro zůstavitele, jak se vyhnout této povinnosti, je sepsání listiny o vydědění. Vydědit neopomenutelného dědice lze jen z taxativně stanovených důvodu a to následujících: 1) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, 2) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, 3) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, 4) trvale vede nezřízený život. Nový občanský zákoník důvody vydědění stanoví stejně, s výjimkou třetího důvody, který je nově upraven tak, že lze vydědit potomka, který byl odsouzen pro trestný čin, jenž byl spáchán za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Současně přináší nový důvod pro vydědění potomka, jež je marnotratný či zadlužený. Důvody vydědění v současné i budoucí úpravě jsou však často kritizovány pro svoji obecnost a neurčitost. Diplomová práce se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole jsou obecně definovány pojmy neopomenutelného dědice a...
|
|
|
Závěť
Hamerská, Vladimíra ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Pohl, Tomáš (oponent)
Tato rigorózní práce pojednává o problematice závěti. Zabývá se jak jejím historickým vývojem (a to již od dob římského práva), tak současnou právní úpravou a v neposlední řadě i právní úpravou budoucí, která se bude od té stávající do značné míry lišit. Práce dále rozděluje závěť dle jejích forem, popisuje možnosti změn závěti či jejího zrušení a podrobně rozebírá institut vyděd ění. Závěr práce je věnován přehledu vybraných zahraničních právních úprav závěti.
|
host ::
RSS.